The way of meditation, I would say, is the way of unenlightenment. And it is actually no way.

It is becoming conscious of that, what we really are in this moment. There is nowhere to go and nothing to reach, It is already here, and it is here all the time, constantly.
It is all about remembering the core of the self and to start to live your nature.

There is no enlightenment because there is no one to be enlightened.

By confronting yourself with your concepts and beliefs about enlightenment, meditation, spiritual growth or about yourself and life, all that is unreal starts to disappear. It disappears because it has no substance, no reality.

What remains is who you are, your real self. You can call it life, truth, love, consciousness, emptiness...
 You can call it any thing you want. It depends only on you, what you make out of it. Because you yourself are the existence which plays this conscious game.

Sitting in silence for an hour means sitting comfortably in an upright position, keeping your eyes closed or open, and watching what you think or feel. For example, focusing on the breath keeps our attention in the present. By deliberately observing the thoughts, the thinking process usually slows down. One learns more and more to keep the attention in the present.

In this way, you get to know yourself a little better and you learn to become masters of your mind.

We teach to sit in silence in 4 steps:

• First, let the thoughts, feelings or perceptions pass by.
• Second, retrace the thoughts when they have wandered off.
• Third, naming the perceptions, such as noise, thought, feeling...
• The fourth step results from the 3 previous ones and is just the ability to be awake.

The process of self-reflection and the ability to be mindful can be transferred to all areas of life.

Cesta meditace je, řekla bych, cestou osvícení, která vlastně žádnou cestou není.

Je to uvědomování si toho, kým v daném okamžiku skutečně jsme. Není kam jít, není čeho dosáhnout, ono už to tady je a je to tady neustále. Celé je to o tom rozpomenout se na „jádro“ sebe sama a začít žít svou pravou podstatu.

Žádné osvícení není, protože není nikdo, kdo by měl být osvícený.

Když se začnete konfrontovat se svými koncepty o osvícení, meditaci, duchovním růstu, sobě a životě, tak vše, co je nereálné, začne mizet, protože to nemá žádnou podstatu, žádnou realitu.

To, co zůstane, jste vy sami, vaše skutečné Já. Říkejte tomu třeba život, pravda, vědomí, prázdnota... Říkejte tomu, jak chcete. Záleží jen na vás, co z toho uděláte. Protože vy sami jste existencí, která hraje tuto vědomou hru.

Sedět hodinu v tichu znamená pohodlně sedět ve vzpřímené pozici, se zavřenýma nebo otevřenýma očima, a pozorovat přicházející myšlenky a pocity. Například soustředění na dech nám pomáhá zůstat v kontaktu s přítomným okamžikem. Záměrným pozorováním myšlenek obvykle dochází ke zpomalení procesu myšlení. Člověk se tak stále více a více učí udržet svou pozornost v přítomném okamžiku.

Tímto způsobem se o poznání lépe poznáš a naučíš se být mistrem své mysli.

Meditaci sezení v tichu učíme ve čtyřech krocích:

• Nejdříve nechte myšlenky, pocity a vjemy volně plynout.
• Zadruhé, pokud je vaše pozornost odvedena řetězcem myšlenek, následujte je zpět do okamžiku původní myšlenky.
• Zatřetí, pojmenujte vjemy jako zvuk, myšlenka, pocit…
• Čtvrtý krok vychází ze tří předchozích a je jím jednoduše schopnost zůstat bdělý.

Tento proces sebereflexe a schopnost zůstat bdělý se dá přenést do všech oblastí života.